Pokud chceme vypálené médium nìjak oznaèit, tak máme v zásadì nìkolik možností. První je napsat oznaèení lihovým, nebo jiným fixem:

Pak máme možnost vytisknout na samolepicí papír vzor a tento pak nalepit na médium:

Dále jsou to tyto možnosti: pøímý potisk v tiskárnì

Disc T@2

LightScribe

LabelFlash

Teï se pokusím pøiblížit jednotlivé technologie. Popis média fixou zná asi každý z nás. Je to to nejjednodušší, nejrychlejší a nejlevnìjší, co mùžeme udìlat. Problém je, že ne každý z nás má hezký rukopis, a tak to po sobì za nìjaký èas nemusí ani pøeèíst. A také pokud dáváme vypálené CD, nebo DVD nìkomu, kdo je trochu výše než my (šéf, uèitel, otec kamaráda…), tak se nìjak nehodí mu médium dát s popiskem, který není k pøeètení, popøípadì není zrovna rovnì nebo cokoliv jiného. Nicménì je to a asi dlouho bude nejpoužívanìjší technologie oznaèování.

Potisk papírem vytištìným v tiskárnì. Relativnì jednoduché. Jde o to, že si v papírnictví zakoupíme samolepicí papír a na nìj si tøeba v NERU vytvoøíme nìjaký ten text, nebo obrázek, který následnì vytiskneme. Poté vystøihneme vzor z papíru a nalepíme na disk. Problémem je, že a se snažíme sebevíce, tak malinko zmìníme váhu média a to mùže být za urèitých okolností problém. Také pokud je papír nekvalitní, tak se vám mùže stát (jako jednou mnì), že dáte disk do vìže a on se roztoèí a pak najednou nic. Papír se totiž na jednom kousku odlepí a udìlá vám to nepoøádek uvnitø vìže a vìzte, že odstraòování není zrovna zábava. Navíc, pokud máme na CD èi DVD nìjaký kontrastní potisk a nalepíme na to svìtlou samolepku, tak nám mùže vzor prosvítat a to taky nevypadá zrovna esteticky. Dneska již máme minimálnì printable.

Printable neboli možnost potisknutí média v tiskárnì. Médium musí být ale pro tuto možnost pøizpùsobené, což znamená, (krom jiného) že když budeme chtít tuto možnost využít, tak pro to musíme mít i tiskárnu a kupovat disky s oznaèením printable.

takto potištìné disky jsou již velmi estetické, dobøe vypadají, jsou vìtšinou odolné proti otìru. Potisk trvá od nìkolika desítek sekund až po pár minut. K dostání jsou rùznì barvy povrchu, takže si vybere každý. (bílá, perleová, støíbrná, paletovì barevné). Tento postup, stejnì jako pøedchozí, není ale moc odolný vùèi vodì. Takže se nabízí možnost pøelakování potisku lakem. Je i speciální lak od firmy Hama, který je urèený k ochranì výtiskù inkoustových tiskáren. Tímto lakem pøestøíkáme náš výtvor a necháme zaschnout. Poté máme potisk velmi dobøe chránìný proti vlhkosti a již se nemusíme bát nìjakého poškození.

LightScribe je již velmi zajímavá možnost oznaèování. Její princip tkví v tom, že médium po vypálení otoèíme v mechanice, a necháme laser, aby na speciální vrstvu vypálil námi vytvoøený obraz. Mùžeme tak ale tisknout pouze èernì a navíc pokud chceme odstíny, tak musíme tmavé èásti vícekrát opakovat. Nicménì takto oznaèená média vypadají velmi profesionálnì a mají svoji barevnou stálost, jsou velmi odolná vùèi otìru, vlhkosti, èi jinému poškození.

K tomu abychom tuto technologii mohli uplatòovat, musíme mít mechaniku, která tuto technologii podporuje, (opravdu nestaèí aktualizovat firmware) a opìt média, která mají speciální vrstvu, která toto zpracování média dovolí.

LabelFlash je nástupce Disc T@2. Jenže zatímco Disc T@2 technologie zapisovala do datové vrstvy tedy na úkor množství dat, tak LabelFlash umí zapisovat také do datové vrstvy, ale také do vrstvy na druhé stranì média, která se již pro data sice využít nedá, ale je možné do ní touto technologií text „vypálit“. Zápis trvá stejnì jako u LightScribe 30 minut. Vrstva je modrá a text, který jsme takto vytvoøili vybledne.

K Disc T@2 technologii nemá cenu co psát. Tato technologie dnes již podle nìkterých (k nim se øadim i já) nemá budoucnost. Vychází z ní LabelFlash a tak již nemá cenu jí popisovat.

Na závìr pøehled potøeb pro jednotlivé technologie:

- Nakupujte HW a SW výhodnì na