Pokud chceme vypálené médium nějak označit, tak máme v zásadě několik možností. První je napsat označení lihovým, nebo jiným fixem:

Pak máme možnost vytisknout na samolepicí papír vzor a tento pak nalepit na médium:

Dále jsou to tyto možnosti: přímý potisk v tiskárně

Disc T@2

LightScribe

LabelFlash

Teď se pokusím přiblížit jednotlivé technologie. Popis média fixou zná asi každý z nás. Je to to nejjednodušší, nejrychlejší a nejlevnější, co můžeme udělat. Problém je, že ne každý z nás má hezký rukopis, a tak to po sobě za nějaký čas nemusí ani přečíst. A také pokud dáváme vypálené CD, nebo DVD někomu, kdo je trochu výše než my (šéf, učitel, otec kamaráda…), tak se nějak nehodí mu médium dát s popiskem, který není k přečtení, popřípadě není zrovna rovně nebo cokoliv jiného. Nicméně je to a asi dlouho bude nejpoužívanější technologie označování.

Potisk papírem vytištěným v tiskárně. Relativně jednoduché. Jde o to, že si v papírnictví zakoupíme samolepicí papír a na něj si třeba v NERU vytvoříme nějaký ten text, nebo obrázek, který následně vytiskneme. Poté vystřihneme vzor z papíru a nalepíme na disk. Problémem je, že ať se snažíme sebevíce, tak malinko změníme váhu média a to může být za určitých okolností problém. Také pokud je papír nekvalitní, tak se vám může stát (jako jednou mně), že dáte disk do věže a on se roztočí a pak najednou nic. Papír se totiž na jednom kousku odlepí a udělá vám to nepořádek uvnitř věže a vězte, že odstraňování není zrovna zábava. Navíc, pokud máme na CD či DVD nějaký kontrastní potisk a nalepíme na to světlou samolepku, tak nám může vzor prosvítat a to taky nevypadá zrovna esteticky. Dneska již máme minimálně printable.

Printable neboli možnost potisknutí média v tiskárně. Médium musí být ale pro tuto možnost přizpůsobené, což znamená, (krom jiného) že když budeme chtít tuto možnost využít, tak pro to musíme mít i tiskárnu a kupovat disky s označením printable.

takto potištěné disky jsou již velmi estetické, dobře vypadají, jsou většinou odolné proti otěru. Potisk trvá od několika desítek sekund až po pár minut. K dostání jsou různě barvy povrchu, takže si vybere každý. (bílá, perleťová, stříbrná, paletově barevné). Tento postup, stejně jako předchozí, není ale moc odolný vůči vodě. Takže se nabízí možnost přelakování potisku lakem. Je i speciální lak od firmy Hama, který je určený k ochraně výtisků inkoustových tiskáren. Tímto lakem přestříkáme náš výtvor a necháme zaschnout. Poté máme potisk velmi dobře chráněný proti vlhkosti a již se nemusíme bát nějakého poškození.

LightScribe je již velmi zajímavá možnost označování. Její princip tkví v tom, že médium po vypálení otočíme v mechanice, a necháme laser, aby na speciální vrstvu vypálil námi vytvořený obraz. Můžeme tak ale tisknout pouze černě a navíc pokud chceme odstíny, tak musíme tmavé části vícekrát opakovat. Nicméně takto označená média vypadají velmi profesionálně a mají svoji barevnou stálost, jsou velmi odolná vůči otěru, vlhkosti, či jinému poškození.

K tomu abychom tuto technologii mohli uplatňovat, musíme mít mechaniku, která tuto technologii podporuje, (opravdu nestačí aktualizovat firmware) a opět média, která mají speciální vrstvu, která toto zpracování média dovolí.

LabelFlash je nástupce Disc T@2. Jenže zatímco Disc T@2 technologie zapisovala do datové vrstvy tedy na úkor množství dat, tak LabelFlash umí zapisovat také do datové vrstvy, ale také do vrstvy na druhé straně média, která se již pro data sice využít nedá, ale je možné do ní touto technologií text „vypálit“. Zápis trvá stejně jako u LightScribe 30 minut. Vrstva je modrá a text, který jsme takto vytvořili vybledne.

K Disc T@2 technologii nemá cenu co psát. Tato technologie dnes již podle některých (k nim se řadim i já) nemá budoucnost. Vychází z ní LabelFlash a tak již nemá cenu jí popisovat.

Na závěr přehled potřeb pro jednotlivé technologie:

- Nakupujte HW a SW výhodně na